K hladině to bude pár metrů. Ale poplaveme je hodiny
Napsal: Petr Toman
Výzkumem, jak potápění ovlivňuje lidský organismus, se zabývá dvacet let. Na Ostravské univerzitě přednáší hyperbarickou medicínu a ve spolupráci s izraelským Eco-Encounter Institute se věnuje simulaci vlivu vesmírných podmínek na lidské tělo a psychiku. „Obavy z mise nemám, ale respekt ano,“ říká Dr. Miroslav Rozložník před svým prvním ponorem do podvodní laboratoře Hydronaut Deep Lab H03.
„Science on board“ je mottem druhé mise projektu Hydronaut, během které stráví trojice potápěčů v úzkém prostoru podvodní laboratoře osmačtyřicet hodin. Název přesně vystihuje zaměření mise, která bude oproti loňské sice kratší, ale nabitá vědeckým výzkumem. Třináct metrů pod hladinou zatopeného lomu v Jesenném budou tentokrát potápěči měřit v atmosféře habitatu hodnoty CO2, zkoumat kognitivní funkce mozku, úroveň stresu, vlhkost a účinky světla na cirkadiánní rytmus.
Právě vědu bude na palubě zastupovat dvaačtyřicetiletý slovenský fyziolog, potápěč a expert na hyperbarickou medicínu Miroslav Rozložník.
Jako potápěč a vědec jste se účastnil spousty misí a výzkumů v různých částech světa. Těšíte se do Hydronauta? Není pro vás věda už trochu rutina?
Žádná rutina! Těším se a jsem zvědavý na všechno. Na vědu i samotný pobyt v habitatu. Vždycky jsem se chtěl takového projektu účastnit, ale pokud nejste komerční potápěč nebo astronaut, nemáte šanci. Pro mě to bude zcela nová zkušenost a příležitost dozvědět se jak snáším pobyt v extrémním prostředí. A samozřejmě příležitost pro vědeckou práci. Podvodním analogovým misím se chci do budoucna věnovat, takže osobní zkušenost z Hydronauta bude unikátní a neocenitelná.
Druhá mise již dává velký prostor vědě. Jaký výzkum máte v plánu provádět?
Chci se zaměřit na vliv prostředí se zvýšeným tlakem na lidský organismus a psychiku. Zkoumat budu kognitivní mozkové funkce posádky, hydrataci a dekompresní stres, zajímá mě také mikrobiální kontaminace habitatu. Ve spolupráci s izraelským Eco-Encounter Institute bych měl testovat v reálném prostředí analogové mise takzvaný MSG experiment — jde o sledování vlivu pobytu v habitatu na psychiku a psychosociální vztahy v posádce.
Jak se pod vodou nechají zkoumat kognitivní funkce mozku?
Máme vlastní software s různými testy. Ty se vybírají podle specifičnosti prostředí a konkrétního zaměření projektu. Testy mají podobu grafických her, ve kterých potápěč například sleduje body a musí na ně reagovat. Předpokládáme, že kognitivní funkce mozku budou prostředím vyššího tlaku nějak ovlivněné.
Mise bude trvat osmačtyřicet hodin. Není to příliš krátká doba na to, aby vznikla validní vědecká data?
Troufám si tvrdit, že i za tak krátkou dobu nějaké změny zaznamenáme. Existují na to různé osvědčené metodiky a parametry, hodně také záleží na hledání správných přístupů a zařízení, které budou schopné měřit něco smysluplného a budou schopné změny — pokud tedy nějaké probíhají — zaznamenat. Během mise vzniknou prvotní data a informace, které budou sloužit pro další směřování výzkumu. Budeme mít lepší představu, na co se zaměřit a jaký typ vědy dává v takovém prostředí smysl.
Hydronaut je prezentovaný jako unikátní podvodní laboratoř. Opravdu jinde neexistuje podobné zařízení?
Analogových misí najdeme na světě spoustu. Mají různá zaměření a scénáře výzkumu, probíhají v odlišných podnebních pásech, ale jedno mají společné — nachází se na pevnině. Bez ohledu na to, jestli se jedná o poušť, lávové pole nebo polární oblasti. Laboratoře pro podvodní analogové mise jsou pouze Aquarius, který na Floridě využívá NASA, a pak Hydronaut Project tady v České republice.
Obecným problémem analogových misí je neexistence koordinace výzkumných týmů. Každý organizátor má vlastní cíle a zaměření, je ale otázkou, jak moc je takový živelný přístup efektivní. Proto máme u ESA podaný projekt v rámci kterého bychom chtěli všechny analogové mise zhodnotit a podrobit kritickému zkoumání. Chtěli bychom zjistit, které závěry z výzkumů jsou využitelné a kterým oblastem se zatím nevěnovala pozornost. Právě ty mohou přitom být zásadní pro dlouhodobý pobyt člověka v izolovaných a uzavřených extrémních podmínkách. Nemusí tedy jít nutně o meziplanetární lety.
Jaká jsou tedy specifika podvodních laboratoří oproti jejich pevninským kolegům?
Neexistuje v nich komfort toho, že když dojde k vážným problémům, je možné misi přerušit, rozepnout skafandr a nadýchnout se. To pod vodou nejde. Říkám to s veškerou úctou k pevninským misím. Pod vodou jsou jiné podmínky a jedná se o zcela jiný typ výzkumu. Lidí, kteří s takovým prostředím mají zkušenosti, je velmi málo. Pokud tedy nepočítáme kosmonauty nebo pracovní potápěče, kteří v kesonech a speciálních přetlakových habitatech tráví týdny v rámci své každodenní obživy.
Nechají se výsledky analogových misí využít také v běžném životě? Nebo jsou vhodné jen pro vědu a vesmírný výzkum?
Samozřejmě. Z misí vzniká spousta dat, které se využívají v psychologii, biomedicíně a dalších oborech. Analogové mise nejsou zas tak vzdálené od normálního života, ostatně — asi si to málokdo uvědomuje — poslední rok a půl mnoho lidí na této planetě podobný výzkum absolvovalo, třebaže nedobrovolně. Během lockdownu a karantény jsme byli týdny zavření doma na malém prostoru a to buď sami nebo ve velmi malé skupince lidí. Pro mnoho lidí, zejména starších, to nebylo jednoduché. Určitě na toto téma vznikne spousta studií a je možné, že budou využitelné i pro vesmírné mise.
Laboratoř Deep Lab H03 není možné v případě problémů urychleně opustit kvůli nebezpečí dekompresní nemoci. Jste zkušený potápěč a těmto rizikům dobře rozumíte. Nemáte z mise obavy?
Obavy ne, spíše bych to nazval respektem. Všichni tři jsme ve velmi dobré fyzické a zdravotní kondici, ale přeci jen do sebe člověk nevidí. Těžko odhadnout, jak budeme na takové prostředí reagovat z hlediska fyziologie i psychologie. Tlak na to, aby bylo vše v pořádku, je enormní, protože i banální poranění jako pořezaná ruka muže být vážným problémem. K hladině to nebude sice daleko, ale poplaveme k ní hodiny. To vytváří unikátní psychologický prvek, který si každý z nás musí v sobě zpracovat a vědět jak přiměřeně reagovat.
Zatímco ostatní členové posádky se znají a jsou na sebe zvyklí, vy s projektem Hydronaut spolupracujete krátce. Nemáte obavy ze sociální adaptace?
Ano i ne. Pravdou je, že s posádkou ani týmem se příliš neznáme. Potápěči jsou ale jedna rodina, máme společnou vášeň a to nám dost usnadňuje komunikaci. Pevně věřím, že se nějak shodneme, i když habitat je malý a budeme do sebe narážet a řešit ne úplně standardní situace. Mise je ale relativně krátká, mnoho vnitřních záležitostí člověk snad dokáže překousnout a vydržet.
Máte přehled o profesionálně navržených a realizovaných analogových misích i různých podvodních výzkumech. Hydronaut vznikl jako komunitní zařízení z nadšení a třinácti let práce party lidí. Mají takové projekty vědecký potenciál, respektive nejde o hodně riskantní podnik?
Není to poprvé, co se s tímto přístupem setkávám. U Hydronauta je v první řadě nutné dbát na bezpečnost a pokud ta je zajištěna, můžeme dělat výzkum. Vím, jak je to složité a také vím, že u podvodních misí není žádný prostor pro chyby. Vše musí být velmi kvalitně a dobře zabezpečené a musí dosahovat určitých standardů, protože se jedná o extrémní misi. Ale věřím, že vše proběhne v pořádku, protože každý z týmu pro to dělá maximum.
Pokud byste dostal příležitost letět na Mars a ověřit si tak svůj celoživotní výzkum v praxi, letěl byste?
Asi ne, jsem člověk, který má rád vodu a ta by mi tam chyběla. Existují lidé, kteří jsou pro pro cestu na Mars „vyvolení“, mají k tomu fyzickou a mentální výbavu a je to jejich snem. Mě bohatě stačí být maličkým kolečkem v soukolí rozvoje lidstva.
Mgr. Miro Rozložník, Phd. (42)
Fyziolog, vědec, pedagog a instruktor potápění
Přednáší hyperbarickou medicínu na Lékařské fakultě Ostravské univerzity. Area director DAN Europe na Slovensku. Spolupracuje s Eco-Encounter Institute LTD v Izraeli na výzkumu vlivu prostředí na lidskou psychiku. Zabývá se analogovými misemi, tedy simulaci vlivu izolovaných, stísněných a extrémních prostředí na lidské tělo a psychiku. Žije v Pezinku.
